Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání
Nahlédněte s námi pod pokličku závodního a školního stravování
Jana Vaníčková peče dobroty pro školky a školy celá tři desetiletí. Začtěte se do rozhovoru s touto energickou cukrářkou Primirestu. Prozradí vám v něm recept na zdravé stáří a přidá i zajímavosti ze své sladké dílny.
Jak dlouho pracujete jako cukrářka pro školy a školky v Tanvaldu?
Když dobře počítám, bude tomu třicet jedna let a je mi šestasedmdesát.
Tak to musíte mít svou práci opravdu ráda.
Ano, to mám. Já neumím být doma, jsem ráda, že ještě můžu pracovat. Navíc ráda chodím mezi mladé. Díky nim se ani necítím tak stará.
Ve vašem věku pracovat, to se jen tak nevidí. Jaké je vaše tajemství?
Musíte mít svou práci ráda a být zdravá. Například chodím celý život všude pěšky, to mě udržuje v kondici.
Vystudovala jste kuchařinu/cukrařinu. Co se stalo, že převážilo to druhé?
Je to velmi jednoduché. V práci mi řekli, že dobře peču, tak jsem pekla a peču dodnes.
Za tu dobu, co pečete, se doba posunula. Vnímáte to i ve svém oboru?
Já stále peču postaru. Pomáhají mi akorát stroje, ale žádné vymoženosti nepotřebuji. Základem je poctivá cukrařina.
A co tedy každý den pro děti v Tanvaldu připravujete?
Každý den peču jeden koláč, buchtu, nebo zákusek. Děti milují kynutá těsta, takže toho je nejvíce. Pak mají rády kremrole, perníky a žloutkové řezy. Pro moje zákusky si chodí i místní důchodci a těší se na ně.
BOX
Cukrářka Jana připravuje
1
druh sladkého
100
ks denně
Kynuté těsto si však vyžaduje svůj čas. Jak to děláte, abyste to všechno stíhala?
To já si ráno jednoduše přivstanu. Začínáme každý den v šest ráno a já přijdu raději na půl šestou. Kynutí nijak neurychlím. Používám klasické droždí, takže to chce opravdu svůj čas.
Dnes jsou velice populární různé kuchařské show, díváte se na něco?
Mám moc ráda Peče celá země, ale to já takový umělec, jako ti soutěžící, nejsem.
Kdysi jsem i připravovala dorty, dnes už ale takové zakázky nebereme. Říkalo se tomu zakázkový den a tam jsem pekla nejenom dorty, ale svatební koláčky a mnoho dalšího. To si objednával i kníže z Prahy.
Myslíte knížete Schwarzenberga?
Ano, on. Miloval svatební koláčky, věnečky, kremrole a Míšu. Prý mu to strašně chutnalo. Z Tanvaldu se mu to vozilo do Prahy.
Tak tomu říkáme známka kvality. Vychováváte si i nějakou následovnici, abyste jí své řemeslo předala?
Ano, už jednu u sebe mám a dívá se mi pod ruky. Sladké v Tanvaldu zůstane zachováno i po mém odchodu.
Sdílejte:
